Václav Hrabě

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Václav Hrabě

(1940-1965)

  • básník
  • Narodil se v Příbrami, mládí prožil v Lochovicích na Berounsku, kde je také pohřben. Maturoval na střední škole v Hořovicích (1957), zde se též na hudební škole učil hře na housle, klarinet a saxofon, a také kompozici. Se studentskými hudebními soubory i koncertoval (Reduta, Olympik aj.). Do roku 1961 studoval češtinu a dějepis na Vysoké škole pedagogické v Praze, absolvoval v roce 1963 státní závěrečnou zkouškou a ročníkovou prací o poezii Jiřího Šotoly. Po návratu z vojenské služby (1963) působil v Praze jako pomocný dělník, knihovník v Městské lidové knihovně a vychovatel v učňovském středisku v Praze-Vysočanech; byl rovněž lektorem poezie v časopise Tvář. Od roku 1964 pracoval jako zaměstnanec poetické kavárny Viola, na podzim téhož roku se stal učitelem na ZDŠ v Praze 5. Zemřel v Praze nešťastnou náhodou na otravu kysličníkem uhelnatým.

Dílo

  • během života publikoval Hrabě pouze časopisecky
  • bývá označován za prvního českého beatnika (v
  • Milostné verše, antiautoritářství, nedůvěra k oficiálnímu
  • Rozervanost, pesimismus, osamění, apolitičnost
  • "Prokletý básník", který chce žit naplno a vzpírá se útlaku či manipulaci
  • Blues pro bláznivou holku (1991)