Václav Kliment Klicpera

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Vaclav-kl-klicpera.jpg

(1792 - 1859)

  • spisovatel, dramatik a gymnaziální profesor v Praze a Hradci Králové
  • Narodil se v Chlumci nad Cidlinou. Od roku 1808 studoval na gymnáziu v Praze, roku 1813 začal studovat filozofii. Stal se členem sdružení pražských vlastenců, kteří si kladli za cíl pozvednout českou literaturu a divadlo. Ve Stavovském divadle hráli odpolední hry. Roku 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové, téhož roku se oženil s Annou Švamberkovou († 1837), kterou poznal v místním ochotnickém divadle, kde krátce na to začal dělat ředitele. Za zásluhy o město byl jmenován čestným občanem Hradce Králové. Roku 1838 se podruhé oženil. Roku 1846 odešel do Prahy vyučovat na Akademické gymnázium, o dva roky později byl jmenován členem národního výboru a zvolen tribunem akademické legie, krátce poté se stal členem České královské společnosti nauk. Roku 1850 se stal školním radou a roku 1852 ředitelem (prefektem) akademického gymnázia, které předtím bylo prohlášeno za české. Brzy byl nucen na tuto funkci rezignovat, protože gymnázium se opět stalo německým. Podporoval vydávání českých knih u Matice české. Zemřel v Praze.

Dílo:

  • byl prvním skutečným dramatikem národního obrození
  • byl bystrým pozorovatelem života
  • jeho hry jsou hrány dodnes
  • za využití satiry se a fantazie se vysmíval planému vlastenčení
  • s oblibou využíval metodu kuklení (tzn. někdo se vydává za někoho, kým není)
  • napsal celkem 57 divadelních her (komedie, tragédie, historické a loupežnické hry, pohádky)
  • Soběslav, selský kníže (1824) - historická tragédie
  • Divotvorný klobouk (1817) - lidová veselohra
    • Zadlužení studenti Strnad a Křepelka rádi sedávají v hospodě, ale hospodský Barnabáš jim už nechce nalévat. Křepelkův strýc umírá, dědictví pro Křepelku však představuje jen starý třírohý klobouk; studenti se rozhodnou ho prodat Strnadovu lakomému strýci Koliášovi. Křepelka se vydává za cizího kupce, který chce kouzelný klobouk koupit, protože ten, kdo si jej nasadí na hlavu, nemusí platit žádnou útratu. Strnadův strýc Koliáš lsti uvěří a vydá se na magický klobouk podívat v akci. Strnad a Křepelka se domluvili s hospodským Barnabášem, a tak si převlečený Strnad dopřává hostinu, o útratu nedbá, když chce hostinskému platit, nasadí si klobouk a Barnabáš žádné peníze nechce. Koliáš je ohromen a klobouk si koupí; ihned ho jde vyzkoušet, ale klobouk nefunguje a Barnabášovi musí zaplatit. Posléze se dozví, že ho ošidili Strnad a Křepelka, kteří z utržených peněz splatili své dluhy - Strnad mu zbylé peníze vrací, ale Koliáš už je nechce.
  • Hadrián z Římsů (1821)
    • Děj se odehrává na hradě Čelakově v roce 1329. Selský jinoch Želmír miluje hradní pannu Ruměnu, dceru rytíře Světislava, pána na Čelakově. Ten ji však před lety zaslíbil bohatému rytíři Kiliánovi Blyskotovi z Římsů pro jeho syna Hadriána a chystá právě zásnuby. Želmírův přítel Soběbor se rozhodne plány starého rytíře překazit. Najme potulného žoldnéře Srpoše a uvede ho na hrad, kde již očekávají ženicha, jako Hadriána. Když se pak objeví pravý Hadrián, na duchu i na těle ještě zchátralejší než Srpoš, pokládají ho za podvodníka a vsadí ho do vězení. Zde Hadriána navštěvuje duch praotce jeho rodu, ve skutečnosti Soběbor v přestrojení, a varuje jej před sňatkem s Ruměnou. Srpoš se mezitím opije a tajemství prozrazuje. Soběbor chce zachránit situaci a prohlašuje se také za Hadriána. Nakonec nad všemi třemi Hadriány zvítězí svou přirozenou statečností Želmír a získává Ruměnu za to, že starému rytíři zachraňuje život při neštěstí na lovu. Pravý Hadrián se zasnoubí s Ruměninou tetou, zbožnou Jenovéfou, která se stává jeho pečlivou ošetřovatelkou.
  • Rohovín Čtverrohý (1821) - komedie
    • Chudí pocestní malíři Čížek, Čečetka a Stehlík nemají se svými kresbami úspěch, ranhojič Rohovín Čtverrohý jejich práci navíc veřejně zesměšňuje. Malíři se mu chtějí pomstít, proto se s ním vsadí o sto dukátů, že se svým jménem nedokáže projít drážďanskou branou. Malíři se k bráně dostanou první a postupně jí procházejí pod falešnými jmény (a s falešnými doklady): Josef Jednorohý, Pavel Dvourohý a Jerolím Třírohý. Po nich přijíždí Rohovín Čtverrohý, důstojník si myslí, že si z něj dělá legraci a nechá ho zavřít. Čečetka v důstojníkovi poznává starého přítele, vypraví mu o sázce a poprosí ho, aby Rohovína pustil na svobodu; důstojník mu vyhoví.
  • psal také prózy, např. historickou povídku Točník (1827)