Vítězslav Nezval

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1900-1958)

Nezval-2.jpg
  • básník, prozaik, dramatik, překladatel, esejista, autor knih pro děti, literární teoretik
  • vysoce ceněná legenda české literatury i kontroverzní člověk
  • Narodil se v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě, od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, kde navštěvoval jednotřídní školu. Od roku 1911 studoval gymnázium v Třebíči, které dokončil roku 1919. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak přestoupil na filosofickou fakultu v Praze (studia nedokončil). Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo. Roku 1922 vstoupil do Devětsilu a postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ. Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného, poté se věnoval pouze spisovatelství. Velmi ho ovlivnily jeho cesty, zejména do SSSR, ale též do Francie, Itálie a Řecka. Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba z této doby nedosahuje dřívější úrovně. V roce 1948 se Nezval oženil s celoživotní partnerkou Františkou Řepovou. Roku 1952 poznal Olgu Jungovou, s níž měl syna Roberta († 1971). Nezval zemřel v důsledku srdečního infarktu a spály. Pohřben je v Praze na Vyšehradě.

Dílo

  • základní rysy Nezvalovy tvorby:
    • 1) Optimismus, chuť do života
    • 2) Hravost, hudebnost verše, experimentování s jazykem i básnickými formami
    • 3) Imaginace, fantazie, tvorba asociací
    • 4) Permanentní kontakt s moderní evropskou literaturou (zejména s francouzským surrealismem)
  • Nezvalův umělecký vývoj:
    • A) Období poetistické (viz Vítězslav Nezval (Poetismus))
    • B) 30. léta 20. století:
      • „Sbohem a šáteček” (1934) - cestovní zápisník, dojmy z toulek po Evropě
        • směs prostých záznamů, úvah, dětských říkanek či hymnů
        • smyslové vnímání cestovní scenérie, jež se prudce střídá se vzpomínkami na domov
      • Surrealistická tvorba (viz Vítězslav Nezval (Surrealismus))
      • „52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida” (1937) - sbírka vydaná anonymně (její poetika není v souladu s ortodoxním surrealistickým požadavkem na potírání pravidel verše)
        • soubor hořkých sarkastických balad villonovského ladění se sociálními a milostnými motivy
        • sbírka vzbudila velký zájem čtenářů a dohady o tom, kdo je jejím skutečným autorem (odhalil jej Karel Čapek ve článku „Zatykač na věčného studenta Roberta Davida”)
    • C) Okupace: „Matka naděje” (1938)
      • sbírka motivovaná úzkostí o matčin život -> v daném období nabyla obecnějšího rozměru (matka = také vlast)
    • D) Období po osvobození: umělecký úpadek, bezvýhradné přitakání stalinismu (jeho odrazem bylo i autorovo angažmá v politických procesech)
      • např. sbírky „Stalin” (1950) či „Zpěv míru” (1950)
    • E) Z další tvorby:
      • „Manon Lescaut” (1940) - veršovaná divadelní hra, dramatizace románu A. F. Prévosta
        • Hra začíná na nádvoří zájezdní hospody v Amiensu. Studenti odjíždí na prázdniny a jen Tiberge a rytíř des Grieux zůstávají. Jsou rozhodnuti vstoupit do semináře. Des Grieux však potkává krásnou Manon z Arrasu, kterou rodiče poslali do kláštera, a stává se jejím milencem. Rozhodují se utéct spolu do Paříže. Když se des Grieux na chvíli vzdálí, seznamuje se Manon s panem Duvalem, který ji propůjčí nádherný náhrdelník. Des Grieux se vrací a odjíždí s Manon do Paříže. V Paříží se Manon stále stýká s panem Duvalem. Po rozhovoru des Griuexe s přítelem Tibergem rytíř opouští Manon a vstupuje do semináře. Manon na svého milence čeká před kostelem a opět ho svede. Chtějí se pomstít panu Duvalovi a společně ho navštíví. Des Griuex se vydává za Manonina bratra. Při večeři donutí Duvala posadit se na židli pod parožím. Přichází však Tiberge a Duval se dozvídá, že mladý muž u večeře není bratr, ale milenec krásné Manon. Mladý pár Duvalův byt opouští a upadá tak v nemilost soudního prokurátora. Milenci žijí v bytě na pařížském venkově. Manon odmítá svého dalšího nápadníka, italského šlechtice, a získává tak opět důvěru svého milého. Tiberge přesvědčuje des Grieuxe, aby pozval Duvalova syna na večeři a zbavil se tak nenávisti pana Duvala. Duvalův syn se ukáže, avšak nepovečeří. Manon bere s sebou do opery, plán vzápětí mění a odveze ji k sobě do bytu. Manon pošle za des Griuexem milenku Duvalova syna. Po svém milenci požaduje pouze věrnost srdce. Tiberge mezitím vyznává lásku des Griuexovi. Celou dobu se bál, že Manon mu des Grieuxe odloudí. Proto se snažil milence odloučit. Aby Tiberge napravil svou chybu, vyláká Duvala mladšího z bytu a des Grieux se tam vydá za Manon. Podplacení sluhové zbijí a zadrží Duvala mladšího, o čemž se dozví Duval starší a zajme Manon a jejího milence. Na přímluvu Tiberge propouští rytíře des Grieux a Manon je poslána do Ameriky. Poslední obraz se odehrává v přístavní krčmě. Tiberge se nakonec rozhoduje milencům pomoci a zařizuje, aby mohl být des Grieux nablízku Manon, která v krčmě v jeho náruči umírá.
      • „Valerie a týden divů” (1932) - tzv. černý román
        • děj, mísící surreálnou a hororovou atmosféru s motivy laciných sešitů lidového čtení, se řídí logikou snu
        • sedmnáctiletá dívka Valérie prožívá řadu neobvyklých situací a je neustále ohrožována nesmrtelným upírem, připravujícím pod příslibem věčného mládí ženy o život
      • „Anička skřítek a Slaměný Hubert” (1936) - pohádková próza pro děti
      • „Moderní básnické směry” (1937) - Nezvalův výklad podstaty nejnovější poezie a světových literárních tendencí