Victor Hugo

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Victor Hugo

(1802 - 1885)

  • francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu.
  • sebevědomá osobnost, která si vždy kladla ty nejvyšší cíle (manželka Adéla o Hugovi mluvila jako o Kyklopovi: "Má jen jedno oko. Ve skutečnosti vidí jen sebe.")
  • Narodil se v Besançonu. Byl vychováván pobožnou matkou, která byla přívrženkyní krále a monarchie (royalistka), a otcem, který byl důstojníkem napoleonské armády a stoupencem Napoleona (bonapartista). V roce 1819 založil se svým bratrem Abelem čtrnáctideník Le Conservateur littéraire (vycházel do r. 1821), ve kterém otiskoval literárněkritické stati a divadelní recenze. Krize v osobním životě spisovatele nastala v roce 1833, kdy jeho manželka Adèle navázala milostný poměr s jeho dobrým přítelem, kritikem Sainte-Beuvem. Ve stejném roce se Hugo seznámil s herečkou Juliette Drouet, která se stala jeho milenkou, dobrovolnou sekretářkou a společnicí na cestách. Přestože v jeho životě byly ještě další ženy, tento vztah trval padesát let, až do její smrti. Autor byl zdrcen, když jeho nejstarší dcera Léopoldine tragicky zahynula v roce 1843, krátce po své svatbě. Utopila se nešťastnou náhodou i se svým manželem při projížďce na lodi v jezeře Seine à Villequier. Svůj šok, zděšení a žal popsal ve své básni À Villequier. Později napsal mnoho dalších básní o jejím životě a smrti. Roku 1845 vstoupil Hugo do politiky a byl jmenován pairem; v pairovské komoře se vyslovoval pro návrat Ludvíka Bonaparta, po rozpuštění pairie (1848) úspěšně kandidoval do parlamentu. Ačkoliv byl zprvu politickým stoupencem Napoleona III., brzy začal vystupovat jako jeho odpůrce a jako zastánce liberálního socialismu. Proto musel koncem roku 1851 odejít do exilu, nejprve do Bruselu a v roce 1852 na ostrovy Guernsey a Jersey), kde strávil téměř dvacet let. Do Paříže se za bouřlivých oslav vrátil až roku 1870. Roku 1875 se stal senátorským delegátem a brzy na to senátorem, později byl znovuzvolen. Zemřel v Paříži jako velký a uznávaný francouzský národní básník. V den jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek.

Dílo

  • pro jeho tvorbu bylo charakteristické užívání groteskně zveličených kontrastů
  • Legenda věků (1859, 1877, 1883)
    • básnická epopej
    • trojdílný cyklus básní
    • básník zamýšlí nad vývojem lidstva v cestě za pokrokem a humanitou a optimisticky věří v lepší budoucnost lidstva
    • toto dílo posloužilo jako inspirace pro Jaroslava Vrchlického (vytvořil obdobný cyklus Zlomky epopeje)
  • Hugo napsal také množství lyrických básní (např. Zítra, až celý kraj)
  • Cromwell (1827; drama)
    • předmluva k tomuto dílu se stala manifestem romantického dramatu a odstartovala diskuzi mezi francouzským klasicismem a romantismem
  • Ruy Blas (1838)
    • drama ve verších, dnes nejvíce ceněná Hugova hra
    • ústřední postavou je sluha, do něhož se zamiluje královna a učiní ho ministrem
  • Chrám Matky boží v Paříži (1831)
    • historický román ze středověké Paříže v době vlády Ludvíka XI. s výraznými prvky romantismu
    • Hlavním hrdinou je hrbatý zvoník Quasimodo z chrámu Matky Boží, kterého se v dětství ujal kněz Frollo a vychoval ho. Kvůli němu se Quasimodo pokusí unést cikánskou tanečnici Esmeraldu, do niž je Frollo zamilován. Quasimodo je ale zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Esmeralda se nad ním jako jediná slituje. V důsledku Frollových intrik je Esmeralda popravena a Quasimodo se mu za to mstí. Po letech je zvoníkovo tělo nalezeno v hrobce, kde byla Esmeralda pohřbena.
    • podle J. W. Goetha "nejohavnější kniha, která byla kdy napsána"
  • Bídníci (1862; česky též Ubožáci)
    • společenský román pozdního romantismu, jehož hlavním tématem je zachycení života několika generací a vrstev společnosti, jejich boje s předsudky a s nespravedlností společenských zákonů
    • Ústřední postavou je Jean Valjean, bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když je ale dopaden četníky, kněz jim řekne, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidá mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachrání od dalšího odsouzení. Tím Jeana ovlivní a ten se poté stává dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání. Ženskými hrdinkami románu jsou Fantine, mladá žena, kterou bída dohnala k prostituci a její dcera Cosetta, které se Jean Valjean ujal a vychovává ji.
  • Dělníci moře (1866)
    • román, který měl oslavit práci, vůli, obětavost, vše, co činí člověka velikým
    • Ústřední postavou je - kromě oceánu jako symbolu velikosti přírody - rybář Gilliatt, který dokáže vykonat obětavý čin a přitom zdolat mořský živel, ale nakonec dobrovolně ukončí svůj život, protože se nedokáže vyrovnat s tím, že jeho láska nebyla opětována.
  • Devadesát tři (1874)
    • román, ve kterém Hugo zobrazuje nejdramatičtější rok Velké francouzské revoluce, rok 1793; přibližuje jej na osudech tří postav z obou táborů, a to jednak na postavě vůdce protirevoluční selské vzpoury v kraji Vendée, a jednak na postavách dvou stoupenců revoluce, kteří tragicky hynou pro rozpory mezi věrností revoluci a osobními city