Viktor Dyk

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1877-1931)

Viktor Dyk v roce 1899
  • básník, prozaik a dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladatel z francouzštiny a němčiny
  • buřič a romantik, který celoživotně bojoval s pocity deziluze
  • Narodil se v Pšovce u Mělníka. Navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v Praze, kde byl jedním z jeho učitelů Alois Jirásek. Poté dokončil Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Po celý život však působil jako novinář a spisovatel. Za první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti (1916–1917) ve Vídni. Dykova politická činnost započala roku 1911, kdy se stal členem Státoprávně pokrokové strany a neúspěšně za tuto stranu kandidoval do Říšské rady. Roku 1918 se podílel na založení Československé národní demokracie. V parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1925 se pak za tuto stranu dostal do senátu. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. V senátu setrval do své smrti roku 1931. Byl orientován pravicově a nacionalisticky. Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou Zdenkou Háskovou. Zemřel na srdeční mrtvici při koupání v Jaderském moři na chorvatském ostrově Lopud. V této souvislosti je často připomínána jeho báseň Soumrak u moře ze sbírky „Devátá vlna“, kterou podle některých názorů předpověděl svou smrt.

Dílo

  • jeho tvorba je typická útočnou ironií
  • používal výrazové prostředky blízké symbolismu, často vycházel ze starých literárních předloh
  • Dyk věřil v nadosobní ideu národa, proto mají jeho díla mystický náboj a zdůrazňují mravní poslání
  • básnická sbírka „Satiry a sarkasmy“ (1905) – politická lyrika
  • „Milá sedmi loupežníků“ (1906) - básnická skladba (lyrickoepická poema), oslavující kult síly a vášně; je v ní patrný vliv romantismu a anarchismu
  • tzv. válečná tetralogie: čtyří sbírky inspirované zkušeností první světové války, mj. „Okno“ (1921; zde slavná báseň „Země mluví“)
  • novela „Krysař“ (1915) - vychází ze staroněmecké pověsti, příklad tzv. novoklasicismu
    • Do města Hameln přichází muž beze jména – krysař – se svou kouzelnou píšťalou. Za slíbenou odměnu zbaví hamelnské obyvatele krys, ale konšelé mu za to nechtějí zaplatit. Dávno by se městu pomstil, kdyby v srdci nepocítil něco, co ještě dosud nepoznal. Miloval Agnes, budoucí ženu dlouhého Kristiána. Kvůli ní chtěl město ušetřit svojí pomsty. Štěstí jim však nebylo souzeno. Agnes čekala s Kristiánem dítě, které nechtěla, a proto se jednoho dne vydala k řece – do země sedmihradské – odkud už nevede cesta zpět. Když krysař zjistil, že je Agnes mrtvá, rozhodl se vykonat svoji pomstu. Silně zafoukal do své píšťaly a celé město šlo zmámeně s nadějí a touhou za ním až k propasti, což byla podle staré pověsti brána do země sedmihradské. Všichni s vírou v srdci vstoupili do té brány a jako poslední do ní vešel i samotný krysař. Z obyvatel městečka přežili pouze blázen a nemluvně, kteří nevnímali zvuk píšťaly, a nemohli proto krysaře následovat.
  • divadelní hra „Zmoudření Dona Quijota“ (1913): tragédie o pěti dějstvích, zpracovaná podle slavného Cervantesova románu