Vilém Závada

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1905-1982)

Zavada-vilem.jpg
  • básník a překladatel
  • Narodil se v Hrabové u Ostravy v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl v květnu 1915 na haličské frontě. Obecnou školu vychodil v rodišti, gymnázium v Ostravě. Po maturitě (1923) Závada odešel do Prahy studovat na FF UK slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu (v posledním roce studia navštěvoval i Státní knihovnickou školu, státní zkouška 1927). V Praze se brzy seznámil s literárním a uměleckým životem a postupně se sblížil s řadou příslušníků mladé básnické generace, roku 1927 vstoupil Devětsilu. V témže roce získal redaktorské místo v nakladatelství Aventinum, později přešel do Melantrichu. V roce 1931 se oženil s evengeličkou Jaroslavou Hrejsovou. Kvůli sňatku změnil svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické. Brzy po květnu ovšem 1945 vstoupil Závada do KSČ. V letech 1937 až 1960 pracoval v Univerzitní, později Státní knihovně. Od roku 1960 působil ve Svazu československých spisovatelů, do důchodu odešel v roce 1965. Již od studií, kdy o prázdninách navštívil řadu evropských zemí (Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Francie aj.), celoživotně hojně cestoval. Zemřel v Praze.

Dílo

  • charakteristické rysy:
    • pocity tragiky, smutku, bolesti, skepse a melancholie
    • sociální motivy (obrazy rodného Ostravska - blízké Bezručovi)
    • symbolická obraznost (vliv Březinův)
  • ze Závadových sbírek:
    • „Panychida” (1927)
      • panychida = bohoslužba za zemřelé, tryzna, smuteční slavnost
      • ovlivněno poetistickou imaginací, převažuje však tragický životní pocit
    • „Hradní věž” (1940)
      • reakce na Mnichov a počátek protektorátu
    • „Povstání z mrtvých” (1946)
      • poezie z období protektorátu
      • nekonvenční postižení válečných útrap v psychice člověka
    • „Na prahu” (1970)
      • vrcholná kniha autorovy poválečné tvorby
      • filozofující, nelítostná a drásavá bilance člověka stojícího před branami smrti
      • navzdory převážně osobní existenciální problematice se stala sugestivním výrazem obecnějšího dobového depresivního pocitu úzkosti, strachu a beznaděje