Vladislav Vančura

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1891-1942)

Vladislav Vančura.jpg
  • spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař
  • Narodil se v Háji ve Slezsku. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Byl velmi hrdý a nepoddajný, takže jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu. Pracoval jako lékař ve Zbraslavi. Jeho bratrancem byl Jiří Mahen. Byl členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívržencem poetismu, publikoval v mnoha časopisech. Od roku 1921 byl členem KSČ, ale jeho dílo nelze označit za komunistickou agitku. Z KSČ vystoupil v roce 1929 spolu s řadou dalších umělců v reakci na nástup Gottwaldova vedení. Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence – ilegální odbojové organizace při komunistickém Ústředním národním revolučním výboru. V květnu roku 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven.

Dílo

  • Základní rysy Vančurova díla:
    • 1) Jazykové experimenty, bohatá metaforika, kombinace knižního jazyka a archaismů s hovorovou češtinou.
    • 2) Složité větné konstrukce (inspirace humanistickou češtinou).
    • 3) Zvýrazněna role vypravěče, dovolávání se čtenářova názoru.
    • 4) Postavy přímé, nekomplikované, milující život.

Dílo:

    • „Pekař Jan Marhoul“ (1924)- román, pokus o moderní mýtus se sociálním zaměřením, román o pekaři
      • hrdinou je bezelstný a prostý člověk, který kvůli své dobrotě zkrachuje
    • „Pole orná a válečná“ (1925)
      • experimentální, čtenářsky náročný román, poukazující na to, jak válka obrací lidské životy
    • „Rozmarné léto“ (1926, humoristická novela ovlivněná poetismem)
      • na prvním místě tohoto díla není děj, ale jazyk
      • pokus o vystihnutí atmosféry malých lázní na řece Orši (ve Slezsku).
      • Do Krokových Varů přijíždí kouzelník se svou asistentkou, kterou se snaží získat všichni tři hrdinové, a to i za cenu velkých změn v životě. Ani jeden není úspěšný, a tak se po odjezdu kouzelníka vše vrací do starých zaběhlých kolejí.
    • „Markéta Lazarová“ (1931, baladický román)
      • důraz je kladen na jazyk a atmosféru a teprve až pak na děj
      • Dějovým pozadím je středověk 15. století, je líčeno nepřátelství dvou loupežnických rodů Lazarů a Kozlíků. Marketa se zamiluje do Mikuláše Kozlíka a z této lásky se nakonec oba rody spojí. Děj se odehrává v pozdním létě, přes zimu a na jaře. Král se snaží zbavit svá území loupežníků a po kraji putují pluky vojáků. Obě rodiny před nimi ustupují, ale Lazar se snaží vymyslet způsob, jak se vetřít do přízně krále. Kozlík se skrývá v lesích rozhodnut vojsku nepodlehnout a držet se svého „řemesla“. Vysílá svého syna Mikoláše k Lazarovým s nabídkou, aby se spojili a porazili královo vojsko. Dojde k hádce a Mikoláš je skoro zabit. Těžce raněný se vrací na Roháček, sídlo Kozlíků, a způsobí zde velký povyk. Rod je zahanben, že se Mikoláš nechal zbít. Starý Kozlík synem opovrhuje a vydá se s ostatními syny na Obořiště k Lazarům. Je prázdné – Lazarovi uprchli. Kozlíkové tvrz vypálí a vrací se domů. Následuje několik přesunů loupežníků tam a zpět. Mezitím se Mikoláš uzdraví a rozhodne se dojet si pro pomstu, po které celou dobu prahne. Spolu s dalšími deseti členy tlupy dojedou na Obořiště, kde rodinu Lazarových celkem zmasakrují a Mikoláš si odvede jednu z Lazarových dcer – Markétu. Markéta byla zaslíbena Bohu a celý život se těšila do kláštera, a tak velmi těžko nesla, že se stala milenkou loupežníka. Později se do sebe ale zamilují. Loupežníci stále svádějí boje s vojskem krále. Vítězí, ale ustupují dále do hvozdu, aby měli od vojáků klid. Ti je však následují. Objevuje se další dějová linie, kde se Kristián, jeden ze zajatců Kozlíkových, syn německého knížete, zamiluje do Kozlíkovy dcery Alexandry. V závěru dojde k bitvě, kdy je královské vojsko ve veliké přesile. Přestože se Kozlíkovi bijí jako lvi, jsou nuceni dát se na ústup. Starý Kozlík je dopaden. Zbytek tlupy se sejde na smluveném místě a synové se přes odpor matky rozhodnou otce zachránit. To se nepovede a i oni jsou zajati. Následně jsou všichni popraveni před očima milenek, manželek, dětí a obyvatel města. Markéta i Alexandra porodí. Alexandra se zabije a Markéta vychová obě děti. Svým otcem je zavržena, a tak se přidá ke Kozlíkovým. Zbylým ženám z tlupy je zabaven majetek a jsou s dětmi vystěhovány na vesnice, aby pracovaly.
      • slavná filmová adaptace Františka Vláčila (1967)
    • „Konec starých časů“ (1934, román)
      • Děj je zasazen na jihočeský statek na počátku dvacátých let 20. století. Sem zavítá postava ruského emigranta, knížete Megalrogova, jakéhosi barona Prášila a dona Quijota v jedné osobě, který je v satirickém duchu konfrontován s místním maloměstským prostředím.
    • „Obrazy z dějin národa českého“ (1939, 1940, torzo třetího dílu posmrtně 1948) - beletristický pohled starší českou historii