Zdeněk Jirotka

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1911-2003)

Jirotka.jpg
  • spisovatel a novinář, humorista
  • Narodil se v Ostravě. Studoval na reálce, odkud byl z kvinty vyloučen (1929), pak se učil zedníkem a absolvoval vyšší průmyslovou školu stavitelskou v Hradci Králové. Do roku 1939 sloužil v Československé armádě (důstojník pěchoty v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Vyškově a Brně), potom byl úředníkem ministerstva veřejných prací (1940–42), novinářem a spisovatelem z povolání. V roce 1971 odešel do důchodu. Zemřel v Praze.

(1911-2003)

  • navzdory autorovu dlouhému životu jej tvoří pouze několik knih, z nichž nejvýznamnější je:
    • „Saturnin” (1942) - humoristický román
      • jedna z nejčtenějších českých knih 20. století (v roce 2009 román vyhrál čtenářskou anketu Kniha mého srdce)
      • k prvotnímu úspěchu díla přispěla doba vydání (čtenáři mohli jeho prostřednictvím na chvíli zapomenout na tíživou okupační atmosféru), svou oblibu si však román uchoval i později
      • Děj se odehrává v Praze a na venkově v blízkosti malého města. Čas není výslovně udán. Vypravěč, pražský úředník, který žije klidným životem, najme sluhu Saturnina. Netuší však, že ten mu v příštích dnech podstatně změní život. Sluha je pracovitý, má uhlazené způsoby a je i vzdělaný. Začne ale nenápadně mezi známými svého pána roznášet zvěsti o pánových dobrodružných cestách na safari a jeho byt vybaví trofejemi, vypůjčenými z rekvizitárny. Vypravěč nikomu nic nevyvrací. Pak ovšem jednoho dne přijde z práce do prázdného bytu a dozví se, že byl přestěhován na hausbót; sluha mu vysvětlí, že byt už byl nedostačující a loď že je prostě lepší. Vypravěč je stále pasivní a začíná si zvykat, že s tímhle člověkem toho ještě zažije mnoho. Jednoho dne se na loď nezvána přistěhuje otravná teta Kateřina s vysvětlením, že její syn potřebuje být na zdravém vzduchu, a drze vyšoupne vypravěče z jeho kabiny. Saturnin však neváhá a jedná – zakoupí masky čerta a Mikuláše a varuje tetu před hlodavci, kteří v noci přebíhají lidem přes obličeje. Teta se poleká a nerada se rychle odstěhuje. Většina děje románu se odehrává na třítýdenní dovolené na dědečkově venkovském sídle. V prvním týdnu se neděje nic zvlášť zajímavého; vypravěč se těší na příjezd krásné slečny Barbory. Zná se s ní z tenisového klubu, kde na ni však příliš velký dojem neudělal. Pozván byl také doktor Vlach, rodinný přítel. Opět se sem vmísí také teta Kateřina se synem Miloušem a po celou dobu kazí ostatním jinak pěkné dny. Saturnin se okamžitě sblíží s dědečkem a naučí ho džiu-džitsu, to má však neblahé následky, protože v bleskovém jednostranném „souboji“ si vypravěč vyvrtne kotník a musí jet do nemocnice. Zpět ho již odváží slečna Barbora. Řeka, která odděluje dědečkův dům od zbytku světa, se rozvodní a strhne most, jedinou přístupovou cestu, navíc z neznámého důvodu vypadne proud. Společnost tak prožívá malé dobrodružství. Po večerech si vyprávějí příběhy a dny tráví procházkami a odpočinkem. Vypravěč se sbližuje se slečnou Barborou, je však otráven chováním osmnáctiletého Milouše, který se s ním chtěl dokonce vsadit, „kdo ji dostane první“. Dohodne se tak se Saturninem, že společně povedou proti Miloušovi skrytou válku, tomu se pak v dalších dnech stávají „náhodné“ nehody a jeho umělý obraz nonšalantního světáka se rozplývá. Jelikož však docházejí zásoby, rozhodne se společnost, že se pěšky vydá přes srub doktora Vlacha, kde si odpočine, obejde pramen řeky a dostane se do městečka. Cesta je příjemná a stane se opět několik zábavných příhod. Po cestě se však dědeček zraní a nezbývá než jednu noc přenocovat pod širým nebem. Potom ale již dojdou až k místu strženého mostu; jaké je jejich překvapení, když zde vidí stát most nový, který podle staré dohody s dědečkem nechal postavit stavitel z blízkého městečka. Jejich strastiplné dobrodružství tak bylo zbytečné. Po návratu si teta Kateřina prosadí, že bude ošetřovat dědečka, ač ten má pouze bolavá záda, a nepustí k němu ani doktora Vlacha. Dědeček je však z jejího strašného podlézání, nucení, proseb, hraných hysterických záchvatů a vyhrožování natolik otráven, že začne předstírat šílenství. Tím dostane tetu ze své blízkosti. Ona však i přes upřímnou dědečkovu snahu stále trvá na tom, že je zcela duševně zdráv. Dědeček pak fingovaně sepíše závěť, ve které všechen svůj majetek odkáže na dobročinné účely. Když se to teta Kateřina dozví, prohlásí o něm, že se zbláznil a že to požene k soudu, načež odjede. Později se ukázalo, že i tato finta byl Saturninův rafinovaný nápad. Příběh končí tím, že všichni odjíždějí domů a vracejí se do života, na který byli zvyklí. Vypravěč pozve slečnu Barboru na schůzku a z dopisu od Saturnina se dozvídá, že Saturnin zůstává ve službách dědečka, že housebót ve skutečnosti patří Saturninovi a že bude rád, když na něm jeho bývalý pán zůstane. Dědeček si se Saturninem otevřou kancelář pro napravování nepravostí v románech a začnou ve jménu pravdy přepracovávat přehnané scény z literárních děl do reálnější podoby. Teta Kateřina se bohatě vdá.
    • dále např. „Muž se psem” (1944) - humorná parodie na detektivní román o hloupých podvodnících a neomylném amatérském detektivovi