Václav Havel

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Václav Havel v době působení v disentu
Václav Havel a Glimmer Twins

(1936-2011)

  • světově proslulý dramatik a esejista, v raném období též básník
  • disident (významná osobnost Charty 77) a později prezident ČR
  • významný představitel absurdního dramatu (ovlivněný S. Beckettem, E. Ionescem, H. Pinterem)
  • Pocházel ze známé pražské podnikatelské rodiny. Dědeček Václav Havel (1861–1921) postavil palác Lucerna, otec Václav M. Havel (1897–1979) vybudoval vilovou čtvrť Barrandov. Strýc Miloš Havel (1899–1968), filmový podnikatel, vystavěl barrandovské ateliéry. Havel nastoupil roku 1947 na výběrovou internátní školu krále Jiřího v Poděbradech, odkud byl v roce 1950 z politických důvodů vyloučen a povinnou školní docházku dokončil v Praze. V roce 1951 získal místo chemického laboranta v Ústavu organické chemie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a ve stejném roce se zapsal k tzv. večernímu studiu Gymnázia ve Štěpánské ulici, kde roku 1954 maturoval. V téže době spoluzaložil neformální generační sdružení Šestatřicátníci, které vydávalo strojopisný časopis Rozhovory 36. Roku 1955 začal studovat ekonomiku dopravy na Ekonomické fakultě ČVUT, školu však nedokončil. V letech 1957–1959 absolvoval základní vojenskou službu, 1959–1960 pracoval jako jevištní technik v pražském Divadle ABC. V letech 1960–1968 byl nejprve jevištním technikem, později asistentem režie a dramaturgem Divadla Na zábradlí, kde byly poprvé uvedeny jeho hry. V letech 1962–1966 vystudoval dramaturgii na DAMU. Poté byl až do roku 1989 ve svobodném povolání (s výjimkou roku 1974, kdy pracoval jako dělník v trutnovském pivovaru). V roce 1965 byl členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář, předsedou Aktivu mladých spisovatelů SČSS, roku 1968 předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů. 1969 byl obviněn z podvracení republiky, od roku 1970 nesměl oficiálně publikovat. 1. 11. 1975 se v Horních Počernicích konalo ochotnické představení Žebrácké opery, jež se stalo záminkou pro rozsáhlou policejní akci proti autorovi, hercům i některým divákům. Téhož roku Havel založil samizdatovou Edici Expedice. V roce 1977 byl spoluzakladatelem a jedním ze tří prvních mluvčích Charty 77; ve stejném roce vzat do vyšetřovací vazby a odsouzen podmíněně na čtrnáct měsíců pro poškozování zájmů republiky v cizině. Roku 1978 spoluzaložil VONS (Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných). V roce 1979 byl odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky (vyšetřovací vazba v Ruzyni, věznění v Heřmanicích a Plzni-Borech). V roce 1983 mu byl ze zdravotních důvodů výkon trestu přerušen. V letech 1986–1989 byl členem redakční rady samizdatového časopisu O divadle; v roce 1987 byl jedním z iniciátorů vydávání samizdatových Lidových novin a až do roku 1989 byl členem jejich redakční rady. Roku 1988 se stal členem Čs. helsinského výboru a na folkovém festivalu v Lipnici nad Sázavou poprvé po devatenácti letech vystoupil na veřejnosti. V lednu 1989 během tzv. Palachova týdne byl zatčen a posléze odsouzen k devíti měsícům nepodmíněně, v květnu byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn. V červnu 1989 inicioval petici Několik vět, 19. 11. 1989 se stal iniciátorem a spoluautorem úvodního prohlášení Občanského fóra a vedoucí osobností tohoto hnutí. 29. 12. 1989 a znovu 5. 7. 1990 zvolen československým prezidentem. Po neúspěšném jednání o udržení společného československého státu podal 20. 7. 1992 demisi. Od 2. 2. 1993 do 1. 2. 2003 byl prezidentem České republiky. V roce 2003 zřídil Kancelář Václava Havla, zabývající se jeho pokračující společenskou i politickou agendou, a podílel se na projektu Knihovny Václava Havla. By dvakrát ženat, manželky Olga (manželství 1964-96) a Dagmar (1997-2011). Zemřel po vlekých zdravotních problémech na své chalupě v Hrádečku u Trutnova.

Dílo

  • Havlovy absurdní věrně reflektovaly společenský systém (absurdita se v totalitních zemích východní Evropy stala realitou)
  • Havlova dramata se inspirovala každodenními situacemi
  • člověk se představuje jako bytost, která ztratila základní jistoty - něco se jí hroutí, její život je podřízen odlidšťujícímu schématu
  • důležitou součástí Havlových her je jazyk:
    • řeč je deformována, postavy nemluví normálně, jejich slovní zásoba je hrůzná a zároveň komická
    • lidé spolu hovoří, ale nejsou schopni se domluvit, reálně nekomunikují → řeč je důkazem odcizení a dehumanizace lidské společnosti
    • v dialozích převažují banality a bezobsažné fráze
    • ptydepe a chorukor
      • umělé jazyky z Havlovy hry Vyrozumění (1965); v jistém ohledu připomínají Orwellův newspeak
      • Ptydepe mělo zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností, mnohoznačnosti atp. Bylo vyvinuto ryze vědecky, tak, aby eliminovalo dvojznačnosti a možné omyly z přeslechnutí stejně nebo podobně znějících slov. Nejdelší slovo v ptydepe označuje rorýse říčního (fiktivní živočišný druh) a sestává z 319 písmen. Nejkratším slovem je naopak gh, které označuje „cokoli“, a pro případ, že by se našlo slovo pro obsažení obecnějšího významu než „cokoli“, bude mu v ptydepe přiřazeno f. "Ra ko hutu d dekotu ely trebomu emusohe, vdegar yd, stro reny er gryk kendy, alyv zvyde dezu, kvyndal fer teknu sely. Degto yl tre entvester kyleg gh: orka epyl y bodur depty-depe emete. Grojto af xedob yd, kyzem ner osonfterte ylem kho dent de det detrym gynfer bro enomuz fechtal agni laj kys defyj rokuroch bazuk suhelen…"
      • Chorukor je z hlediska filozofie jazyka protiklad nesrozumitelného ptydepe. Ukáže se však být stejně nesmyslným. "Pondělí se v chorukoru řekne ilopagar, úterý ilopager, středa ilopagur, čtvrtek ilopagir, pátek ilopageur, sobota ilopagoor. Jak myslíte, že se řekne neděle?"
  • divadelní hry:
    • Zahradní slavnost (1963)
      • hra, jež konstituovala českou formu absurdní komedie a zároveň předjímala konstanty celé další autorovy tvorby
      • ústředním tématem je vztah člověk–systém a lidská identita
      • mladý hrdina dosáhne horlivou adaptabilitou úspěchu v systému, v němž je lidská jednotka zaměnitelnou součástkou, avšak zaplatí tento úspěch odlidštěním, ztrátou totožnosti
    • Audience (německy 1975, česky 1978)
      • tragikomická aktovka, v níž Havel využil své osobní zkušenosti z práce v trutnovském pivovaru
      • hlavní postavou je disident Ferdinand Vaněk - ten se později objevuje i v dalších aktovkách Václava Havla, Pavla Kohouta, Pavla Landovského a Jiřího Diernstbiera st.
      • Vaněk jako spisovatel pracuje v době totality v pivovaru, kde koulí sudy do sklepů. Sládek mu nabídne možnost povýšit na místo skladníka, což by pro Vaňka bylo ideální, protože by mohl v klidu psát své hry; jak se sládek vyjadřuje, "nebudete přece pořád koulet s cikánama sudy". Pokud by ale chtěl tuto činnost vykonávat, musel by Vaněk sám na sebe sládkovi donášet. Sládek totiž na Vaňka musí psát zprávy pro StB, což považuje z tvůrčího hlediska za náročné, a rád by se toho zbavil. Vaněk nabídku odmítá - v závěru díla pochopí bezvýchodnost celé situace a nejen to, dokonce absurditu celé doby. Hra končí Vaňkovými slovy „Je to všechno na hovno —“.
      • text aktovky byl brzy po jejím vzniku namluven ve studiu hudebníka Vladimíra Merty Václavem Havlem a Pavlem Landovským - audiozáznam se brzy dostal k mnoha posluchačům a přispěl k Havlově popularitě v době totality
    • Odcházení (2007)
      • dramatická studie ze života mocných
      • vlivný a úspěšný politik po mnoha letech opouští svou funkci a s ní zavedený způsob života a sociální status, což se dotýká i jeho bezprostředního okolí ***Havel zde ironickým nahlížením na tíživou existenciální situaci odcházejícího politika Havel ironizuje ideovou prázdnotu současné politiky i frázovitost politické publicistiky
      • hrdina je opět do jisté míry ambivalentním mluvčím samotného autora: jeho portrét se tak na jedné straně monumentalizuje, na druhé straně nabývá absurdních rysů
      • dílo je bohaté na narážky (Čechovův Višňový sad, Shakespearův Král Lear), asociace i citace samotných Havlových projevů, nebo i odkazů na další autory (např. Samuela Becketta)
      • v roce 2011 Havel podle hry sám režíroval stejnojmenný film (svůj první a jediný)
  • knížní rozhovory:
    • Dálkový výslech (1986) a Prosím, stručně (2006)
      • dvě knižní interview s publicistou Karlem Hvížďalou
      • protože Hvížďala žil v emeigraci v SRN, vznikl první z uvedených titulů prostřednictvím korespondence
      • knihy podávají přehledný obraz Havlova života, díla a názorů
      • v Prosím, stručně se Havel vrací k vlastnímu státnickému angažmá
        • knihu doplňují autorovy reflexe, deníkové záznamy i úryvky interních dokumentů prezidentské kanceláře
  • eseje
    • Do různých stran (1990)
      • eseje a publicistika z let 1983 až 1989
  • korespondence
    • Dopisy Olze (1985)
      • dopisy adresované manželce z vyšetřovací vazby a z vězení v Heřmanicích a v Plzni-Borech od června 1979 do září 1982
      • kříží se zde poloha autobiografická s reflexivní (psychologické analýzy a filozofické úvahy v závěrečné části přerůstají do souvislého eseje o transcendenci)