Vladimír Páral

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Vladimír Páral

(*1932)

  • prozaik
  • nejdůležitější představitel tzv. severočeské literární školy
  • jeho tvorba byla mimořádně populární v 60. až 80. letech 20. století a Páral měl řadu epigonů (např. Jiří Švejda, Václav Dušek aj.)
  • Narodil se v Praze. Dětství a dospívání prožil Páral v Brně, kam se rodina přestěhovala záhy po jeho narození. Maturoval na brněnském reálném gymnáziu (1950) a poté začal studovat na Chemické fakultě Vysokého učení technického v Brně. Po roce přešel na nově založenou Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích, kde inženýrská studia dokončil. Od roku 1954 pracoval nejprve jako technolog, později jako vedoucí provozu v Jablonci nad Jizerou. V roce 1956 nastoupil do ústecké Chemopharmy jako vědecký pracovník v oboru vývoje a výroby sexuálních hormonů, později také jako směnový mistr a patentový chemik v útvaru vědecko-technických a ekonomických informací. Od března 1967 (s výjimkou let 1971–1974, kdy byl redaktorem Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem) je spisovatelem z povolání. Často cestuje, navštívil mj. střední Asii, USA a Kanadu; zájem o jógu a meditativní cvičení jej přivedl do Indie, Číny a Nepálu. Zároveň je milovníkem společenského života, zejména v 90. letech plnily bulvární deníky Páralovy fotografie z nesčetných recepcí a večírků. Žil především v Ústí nad Labem, později také v Praze a Mariánských Lázních.

Dílo

  • charakteristické rysy Páralovy tvorby:
    • 1) podává obraz moderního člověka zdegenerovaného navyklými stereotypy; jeho život je nudný, vyčpělý, přehnaně konzumní, zároveň citově vyprahlý
    • 2) nabízí pohled do soukromí hrdinů a jejich erotických vazeb (v době cenzury jeden z důvodů Páralova úspěchu)
    • 3) strohý, chladný a stručný styl kombinovaný s vysvětlivkami, glosami v závorkách, citáty slavných umělců a filozofů, úryvky z novin; inspirováno publicistikou či administrativou
  • 60. léta 20. století - umělecky nejpřesvědčivější:
    • doba vzniku tzv. černé pentalogie (volné série pesimisticky a skepticky laděných románů s podtitulem pět způsobů ukájení), do níž patří mj. :
      • Katapult (1967)
        • satirická próza založená na protikladu vysněného životního ideálu a ubíjejícího každodenního stereotypu
        • podtitul Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje
        • Děj se odehrává v intervalu od 1. dubna do 1. října. Inženýr Jacek Jošt (33 let), zaměstnanec ústeckého podniku Kotex, manžel Lenky (28) a otec malé Leničky, se po deseti letech spořádaného rodinného života náhodou seznámí s kresličkou Naďou Houskovou (23) a hned s ní stráví několik dní v Děčíně. Naďa v Jackovi probudí pozapomenuté sny o úspěchu a kariéře. Manželství se mu začne jevit jako klec a v rodině si připadá zbytečný. Předstíranou činorodostí si vydobude možnost nekontrolovaných "služebních" cest mezi Brnem a Ústím nad Labem. Když mu pak na seznamovací inzerát odpoví 114 zájemkyň, rozjede simultánní milostnou partii s osmi ženami. Jacek pendluje ve zrychlujícím se tempu od jedné ženy k druhé. Vymýšlí si bez úspěchu provokace vůči Lence i řediteli Kotexu, aby byl z cizí vůle "katapultován" do některého ze svých nových životů. Všechny milenky mu shánějí nové zaměstnání a začínají mluvit o svatbě. Jacek podá bez Lenčina vědomí seznamovací inzerát i pro ni a hledá za sebe "náhradu". Po prvotních neúspěších zaujme nakonec jeho místo pan Trošt z protějšího domu. Jacek, konečně tak dotlačen k rozhodnutí začít znova, cestuje z Prahy do Brna letadlem. Během přistávání ho vyvede z míry představa, že by se měl navždy vzdát Lenky a Leničky, opustí předčasně sedadlo a je "mocnou setrvačností katapultován dopředu ke kovovým schůdkům a obličejem po nich nahoru až na kovovou plážičku před kapitánskou kabinu". Na závěr autor předkládá čtenářům test, s jehož pomocí mohou poměřit svůj sklon k romantice a zjistit, nakolik se podobají Jackovi.
      • Milenci a vrazi (1969)
        • rozsáhlý román s podtitulem Magazín ukájení před rokem 2000, satirické podobenství lidské existence
        • lidská existence je zde skepticky prezentována jako uzavřený kruh a věčný koloběh, který nemá žádný hlubší smysl
        • dějinný vývoj je chápáno jako věčný souboj mezi „Dobyvateli a Obléhanými, Červenými a Modrými“ (užíváním barevné symboliky se Páral hlásí ke Stendhalovu románu Červený a černý)
        • V díle se pravidelně střídají líčení osudů příslušníků dvou společenských "tříd": chudých, divokých, "červených" a bohatých, apatických "modrých". Děj se odehrává v Ústí n. Labem ve fiktivní chemičce Kotex, především však v domě se symbolickým č. p. 2000. Hlavními postavami jsou jeho obyvatelé: představitelé, "červených" z dívčí a mužské svobodárny a montércimry - Borek Trojan, sourozenci Madda a Alex Serafinovi; k "modrým" patří manželský pár Gráfových se synem Romanem, ale také Maddin a Alexův bratr Julda. V centru dění je inženýr chemie Borek Trojan, který postupně prochází všemi stupni dané společenské hierarchie - od řadového sexuálně neukojeného laboranta z montércimry přes vedoucího oddělení s bytem v novostavbě až po ředitele Kotexu, obývajícího luxusní byt a dobývaného mladou a krásnou sekretářkou. Symbolicky je zde zachycen a v závěru pak zobecněn proces postupného modrání "červených" a jejich následného vytlačení novými "červenými", které ovšem čeká zase jenom zmodrání, atd. Románem paralelně probíhá těchto procesů několik, každý však v jiné vývojové fázi. V závěru pak jsou jednotlivé individuální osudy se značnou mírou nadsázky zobecněny ve filozofickou koncepci dějin lidstva.
  • 70. léta 20. století:
    • po nástupu normalizace nechtěl Páral přijít o možnost oficiálního publikování; protože jeho "temný" způsob psaní již nebyl pro cenzuru akceptovatelný, začal Páral tvořit "optimističtěji" - jeho díla byla i nadále velice čtivá a stylově vybroušená, nepůsobila však již zdaleka tak autenticky
    • výsledkem autorova posunu byla tzv. bílá série, kam patří mj.:
      • Mladý muž a bílá velryba (1973)
        • novela, pokus o vytvoření kladného společenského typu
        • titulní hrdina sice na konci tragicky umírá, ale s vědomím, že svou prací vykonal něco velkého (neboli ulovil bílou velrybu)
    • Muka obraznosti (1980)
      • román konfrontující vysněné a realitu
      • poslední Páralova kritikou vysoce ceněná próza
      • Děj začíná 1. července 1954, kdy čerstvý absolvent pardubické Vysoké školy chemicko-technologické Marek Paar nastupuje do libereckého podniku Primatex. Poučen spíše četbou románů než životní zkušeností vstupuje do obtížné praxe. Zamiluje se do své nadřízené, pohledné a ambiciózní Ziny Zachové, která však udržuje poměr s ekonomickým náměstkem Arnoštem Tittelbachem - machiavelistickou šedou eminencí, žijící v luxusní vilové čtvrti v navenek idylickém manželství s ženou a dcerou. Markovou obrazností vznícená potřeba velkých činů je konfrontována s všednodenní realitou. Po krátkém a neslavném intermezzu v textilce, tragikomické milostné epizodě a návštěvě rodičů a známých v Brně, kde se mu dostává mnoha slibů lukrativních zaměstnání od vlivných spolužáků, vrací se Marek Paar s pomocí pragmatického kamaráda zpět do Liberce. Po mnoha předchozích marných pokusech a obsáhlé jednostranné milostné korespondenci dobývá o sedm let starší Zinu. Extatický vztah, jenž Markovi přinese i rychlý vzestup v zaměstnání, končí navázáním poměru s mladičkou Janinou. Intriky Ziny a jejího bývalého milence donutí Marka odejít z Liberce. Po krátkém zaměstnání v Plzni se ocitá na poklidném místě v laboratoři ústeckého Kotexu a začíná psát svůj první román.
  • 80. léta 20. století:
    • částečně kvůli úniku před cenzurou začal Páral tvořit prózy s prvky sci-fi - výsledkem tohoto experimentování jsou například romány:
      • Válka s mnohozvířetem (1983)
      • Země žen (1987)
  • 90. léta 20. století:
    • ve snaze zachovat si v nových, svobodných poměrech popularitu začal Páral psát ještě mnohem otevřeněji o sexu, např. Playgirls 1, 2 (1994) jsou zasazeny do prostředí pražského erotického salonu
    • po kritickém odmítnutí a ne zcela jednoznačném úspěchu u čtenářů se Páral autorsky téměř odmlčel